Tiskové procesy

V dnešní době existuje velké množství různých tiskových procesů. Od ofsetového tisku přes digitální tisk až po knihtisk nebo 3D tisk – je možné tisknout na širokou škálu materiálů, od nejmenších papírových přání po banner pro venkovní reklamu nebo dokonce 3D model. Ne každý tiskový proces je však vhodný pro co nejlepší výsledek tisku. V tomto příspěvku na blogu se dozvíte o různých tiskových procesech obecně, jak fungují a pro jaké aplikace jsou vhodné.

Základy: Co jsou tiskové procesy?

Tisk nebo technologie tisku je proces, při kterém se tiskařská barva přenáší na substrát. Mezi tiskovými procesy lze rozlišovat mezi analogovými a digitálními procesy. V prvním případě je pro přenos barvy na médium, které se má tisknout, potřeba pevná tisková deska. To není nutné u digitálního tisku, kdy jsou tiskové informace zasílány do tisku elektronicky nebo digitálně.

Čtyři hlavní tiskové procesy podle DIN 16500

Norma DIN 16500 rozlišuje následující čtyři hlavní tiskové procesy: Knihtisk, hlubotisk, průběžný tisk a plochý tisk. K těm se přidává digitální tisk. Tiskové procesy se liší strukturou povrchu tiskových forem as tím související formou přenosu barvy. Stejně tak se rozlišuje typ transferu (přímý versus nepřímý) a výroba tiskových forem (chemická, ruční, elektrostatická).

1 Knihtiskový tisk

Knihtisk patří mezi analogové tiskové procesy. Původně jej vynalezl Johannes Gutenberg v roce 1450 a je tak nejstarším tiskařským procesem. Známkový tisk byl však znám již ve starověku jako forma knihtisku. Knihtisk s pohyblivým kovovým písmem, který Gutenberg vyvinul, způsobil revoluci v moderním knihtisku a znamenal začátek polygrafického průmyslu. Původně knihtisk zahrnoval tisk celých řádků písma přímo na tištěný předmět, ale dnes byl tento složitý proces nahrazen digitálním tiskem nebo ofsetovým tiskem.

Při knihtisku se tiskové prvky zvednou z tiskové formy jak hapticky, tak vizuálně, přičemž oblasti, které mají být potištěny, jsou vyšší než oblasti, které nemají být potištěny. Oblasti, které mají být potištěny, jsou tedy vyvýšeny, zatímco netisknutelné oblasti jsou zapuštěny. Knihtisk je přímý tiskový proces, což znamená, že inkoust je přenesen přímo z nabarvených tiskových prvků, které jsou zrcadlově převrácené, na substrát bez mezistupně. Tisková forma může být složena z jednotlivých písmen, ve formě klišé nebo kombinace obojího. Z časových, prostorových a finančních důvodů, které jsou u knihtisku poměrně vysoké, je nyní tiskový proces využíván pouze jednotlivými tiskárnami pro komerční účely. Zastoupen je zejména v uměleckých oborech v podobě linorytu nebo dřevorytu. Výsledek knihtisku je obvykle charakterizován stlačovacím okrajem a mírně vyvýšeným tiskovým obrazem na rubové straně substrátu. Proces se také používá v dalším zpracování pro ražbu, perforaci a děrování.

1.1 Flexografický tisk

Flexotisk je dalším vývojem knihtisku a jedná se o rotační tiskový proces. Díky flexibilní tiskové formě, která je vyrobena z pryže nebo fotopolymeru, se dá využít mnoha způsoby. Flexotisk je také elastičtější a vyžaduje menší kontaktní tlak než knihtisk. Zvláštností flexotisku je, že je to jediný tiskový proces, který dokáže kompenzovat tečení a kolísání tloušťky substrátu díky flexibilní tiskové formě. V souladu s tím lze potisknout vše od tenkých fólií a všech typů papíru a lepenky až po hrubé a pružné materiály a textilie a zaručit čistý polotónový tisk.

2 Hlubotisk

Hlubotisk je také jedním z nejstarších tiskových postupů, jeho počátky sahají až do 19. století a lze jej nalézt v technice mědirytu. U hlubotisku jako přímého tiskového procesu jsou oblasti určené k tisku, které se také nazývají buňky, na rozdíl od knihtisku zapuštěny do tiskové formy/kovové desky. Buňky jsou tvořeny rytím, leptáním nebo laserem. Celá tisková forma je poté nabarvena a nezapuštěná oblast je opět zbavena barvy. Slouží k tomu stěrka, tedy kovový pásek, proto je hlubotisk známý také jako stěrkový tisk. Tisková barva zůstává pouze v buňkách a kontaktním tlakem dvou válců (tisková forma a tiskový válec) je přenášena přímo na potiskovaný předmět.

Potištěné produkty, které byly vyrobeny hlubotiskem, lze rozpoznat podle vyvýšené oblasti na zadní straně papíru. Vyvýšená oblast je výsledkem tisku do vlhkého papíru, čímž se vytvoří okraj desky, který se zase otiskne do papíru. Vytvořené otisky pak musí po určitou dobu schnout, během níž se poněkud srazí. To někdy vede k rozměrovým rozdílům o jedno až dvě procenta.

Rotační hlubotisk je preferován v průmyslovém sektoru, protože je vhodný pro výrobu velkých tisků. Například rotačním hlubotiskem nebo rotačním tiskem lze za jednu hodinu vyrobit až 60 000 výtisků. Tyto tiskové procesy zahrnují tiskový válec proti válci, což znamená, že tiskové formy nejsou vyrobeny z desek.

2.1 Tamponový tisk

Tamponový tisk je speciální forma hlubotisku a existuje od roku 1968. Je také známý jako nepřímý hlubotisk. Stejně jako u původního procesu se inkoust plní do zapuštěné tiskové formy a poté se setře. Inkoust je poté nabrán pružnou podložkou, která je vyrobena ze silikonové pryže, a nanesena na tiskový materiál téměř beze ztrát.

Tamponový tisk má několik výhod. Je také vhodný pro tisk na nerovinné objekty a tištěné obrázky mohou být navrženy s vysokou úrovní detailů. Tamponový tisk se používá hlavně jako tiskový proces v reklamním průmyslu, pro potisk hraček nebo v lékařském sektoru, jako jsou injekční stříkačky. Používá se také v automobilovém průmyslu nebo k potisku nádobí. Proces tisku je ziskový pro 1 000 nebo více sérií, ale jsou také možné série 6 000 až 3 000 000. Podložka se však musí měnit každých 100 000 kusů.

3. Prostřednictvím tisku

Průběžný tisk je univerzální tiskový proces. Inkoust se na tištěný předmět nanáší prohlubněmi v sítu nebo textilii. Za tímto účelem je clona nebo textilie napnuta v rámu. Takzvaná gumová stěrka (elastomer) přitlačuje inkoust k prohlubni. Pokud některé oblasti nemají být vytištěny, překryjí se šablonou. Výhodou průběžného tisku je, že technika je nezávislá na povaze tištěného předmětu. Barevný výsledek závisí na struktuře, jemnosti a elasticitě látky. To umožňuje tisknout na širokou škálu tiskových objektů.

Průchozí tisk se používá hlavně pro tisk na plastové, na tlak citlivé nebo neohebné předměty, jako jsou lahve. Potisknout lze ale i reklamní poutače, samolepky, tašky či nádobí i textil.

3.1 Sítotisk

Sítotisk je speciální forma průběžného tisku a používá se zejména u předmětů, které se obtížně tisknou. Tiskařská barva je přitlačována přes jemnou síťovinu na potištěný předmět pomocí gumové stěrky. Oblasti, které se nemají tisknout, jsou překryty šablonou a tím se stanou nepropustnými pro inkoust. Sítotisk se používá především pro potisk textilu a tisk nápisů. Potiskovat lze dřevo, keramiku, sklo, kov a látky.

4. Planografický tisk

Zvláštností plochého tisku je to, že jak plochy, které se mají tisknout, tak plochy, které se nemají tisknout, jsou téměř na stejné úrovni, takže není žádný rozdíl ve výšce. Planografický tisk je založen na procesu litografického tisku (proces přímého tisku) a vyvinul se v proces nepřímého tisku. Proces plochého tisku je založen na principu odpuzování vody a mastnoty, který se používá k přenosu barvy. Nosič tiskového bloku/barvy je chemicky předupraven - mastný inkoust přilne na mastné povrchy, ale je odpuzován povrchy obsahujícími vodu. Válec napnutý na pryžové přikrývce nepřímo přenáší oblasti určené k tisku na potištěný předmět. Plošný tisk umožňuje použití více barev a také oboustranný tisk v rámci jednoho tiskového procesu.

4.1 Ofsetový tisk

Ofsetový tisk je dnes ve světě nejrozšířenějším plošným tiskem. Tisková deska, která je upevněna na válci, nepřichází do kontaktu s tiskovým substrátem. Místo toho se inkoust nejprve přenese do tlakového válce a odtud na substrát. Odpovídající stroje pro ofsetový tisk existují jako archové a kotoučové (heatset nebo coldset).

5 Digitální tisk

Od roku 1990 digitální tisk dobyl trh, což není překvapivé, protože nemá téměř žádnou konkurenci, zejména v malých nákladech. Digitální tisk nevyžaduje fyzicky pevné tiskové tělo, na které se nanáší inkoust, takže nejsou potřeba žádné přípravné práce ani potřebné vybavení. V souladu s tím je možné realizovat i ty nejmenší tiskové náklady z jedné kopie digitálním tiskem s malým úsilím.

5.1 Proces laserového tisku

Laserový tisk je forma digitálního tisku a nazývá se také elektrofotografický tisk. Při kopírování se vlivem světla (laser nebo LED) částečně vybije elektricky záporně nabitý válec. Kladně nabitý toner, tj. jemný prášek, je pak přitahován zbývajícím nábojem a tažen na papír, který je rovněž elektricky nabitý. Prášek, nebo spíše mikroskopicky malé pigmenty potažené plastem, se roztaví a teplem a tlakem se vymáčknou a tak se zafixují na místě.

5.2 Inkoustový/vstřikovací tisk

Při inkoustovém tisku se na papír nanášejí drobné kapky inkoustu. To lze provést buď zahřátím, nebo přivedením napětí na keramické piezokrystaly. Barvy používané ve spektru CMYK však obvykle nejsou voděodolné ani světlostálé.

print24 - vytiskneme Vámi požadovaný předmět

V print24 máte možnost nechat si vyrobit širokou škálu tištěných produktů. Nabízíme vám tisk různých tiskových produktů, jako jsou štítky, brožury, knihy, letáky nebo vložené obaly a mnoho dalších. U nás si také můžete nechat potisknout reklamní techniku, od podsvětlovacích fólií a plážových vlajek až po roll-upy a veletržní stěny. Ať už jde o velkoformát, gastro produkty, fotoprodukty nebo potisk textilu – zjistěte na našich stránkách o svých téměř neomezených možnostech!